Robin Baum: S lyžema je osmitisícovka těžší
PRAHA 5.listopadu - V polovině října se vrátila do Čech úspěšná skialpinisticko-horolezecká expedice, jejíž tři členové (Vašek Pátek, Vladimír Smrž a Jan Kalousek) stanuli 2. a 5.října na vrcholu 8201 metrů vysoké Cho Oyu. Vladimír Smrž se stal zároveň prvním Čechem, který sjel z vrcholu osmitisícovky až do základního tábora na lyžích.
    Robin Baum, který byl vedoucím nejen letošní expedice, ale i podobné úspěšné výpravy na Glacier Dome před dvěma lety, poskytl rozhovor Horolezeckým novinám.

» » V čem je to bomba, že Vladimír Smrž sjel osmitisícovku?
No asi takhle: Robo Gálfy a Urbanovič chtěli sjet Gasherbrum, ale těm se to nepovedlo (1988). Pak ještě Slovák Šperka slyžoval Shisha Pangmu, o žádném Čechovi ale nevím. No a nám se to povedlo.
» » Proč myslíš, že osmitisícovku nesjel ještě žádnej Čech?
Protože dříve za komunistů když se uskutečnila výprava, tak to vždycky byla nějaká těžká stěna, která slyžovat nešla. Byla to federální výprava, kde byla samá reprezentace, tak to muselo být něco těžkýho. No a pak? Já nevím, proč to tady u nás zatím nikdo nesjel. Asi proto, že o to tady u nás nemá nikdo zájem.
» » Myslíš, že o tenhle sport u nás nikdo nemá zájem?
Má, to má, ale je to drahý sport a těch, kdo skialpinismus provozují, je tak málo, že ty lidi se tady z té skupiny nevyprofilujou. Lidi, kteří o tenhle sport zájem mají, třeba nemají peníze, nebo prostě nemají ambice a jedou do Alp, nebo na Pamír, ne na osmitisícovku.

Horolezecké nádobíčko s sebou

» » Jaké obtíže se musí při skialpinistickém sjezdu překonávat? Nahoru se leze třeba i kus po fixech, nebo ne?
Terén na Cho Oyu není nijak technicky náročný, záměrně jsme ho zvolili tak, aby se to dalo slyžovat. Ale sníh moc ideální nebyl, byl to firn vyfoukaný až na led a na něm byly nafoukané prašanové květáky. Na ty když přijedeš, tak se to s tebou utrhne. Takže na to si musíš dát akorát pozor. Jinak lavinézní to nebylo vůbec, jen se občas musel přeslaňovat nějaký práh.
» » Takže lano máte s sebou?
Ne, jsou tam fixy.
» » Takže vy s sebou máte nejen lyže na nohách, když sjíždíte dolů...
Jasně, máme obvyklé horolezecké nádobíčko, tj. sedák, jumar atd.
» » A sjíždíte to tak, že jste navázaný na sebe?
Ne, ne, ne, každý zvlášť. Protože kdyby se utrhla lavina, tak to strhne všechny. A taky se přitom špatně jezdí.
» » Co když při sjezdu dolů potkáš nečekaně nějaký skalní práh? Nebo musíš mít dopředu prostudovaný terén?
No jasně! Skákat něco v těchle výškách, ...
» » To nejde?
No šlo by to, ale tam se dostavuje dost veliká únava. Vem si, že stoupáš 4 dny nahoru a je tam málo kyslíku, takže když jedeš dolů, tak to jdeš už nadoraz. To už si nemůžeš dovolit nějaký experimenty.
» » A jak studuješ terén? Nebo ti stačí mít terén prostudovaný jen z cesty nahoru?
Hm, stačí.
» » Co když se přeci jen netrefíš? Co když třeba potkáš nějakou skálu, nebo prostě "něco"?
Sundáme lyže, nazujeme mačky a musíme to nějak přelízt. Cepín, mačky a tak, to máme s sebou.
» » Když to jel dolů Vladimír Smrž, sjel to z vrcholu do C2, druhý den do základního tábora. Musel někde něco slaňovat?
Ne, ten to projel celý, i ten skalní pás, co je kolem Cho Oyu, "rock band". Tam je takový žlab, který Vladimír trefil a projel.
» » A jak dlouho to celý trvalo?
On to sjel z vrcholu do druhého výškového tábora asi za dvě hodiny. Jinak to trvá pěšky z vrcholu do třetího, pozor, třetího! výškového tábora 4 až 6 hodin, podle toho, jak je kdo rychlej.
» » Jaké jsou ještě nástrahy sjezdu?
Podle mého je největší "nástrahou" fyzická únava, technické potíže tam nebyly. To jsme sjížděli už mnohem těžší terény, třeba v Tatrách. Ale ta fyzická únava je tam fakt obrovská. Člověk se musí soustředit, mozek tolik nepřemejšlí. Musí mít člověk dost natrénováno, aby ty pohyby měl v krvi. Aby to nebyla křeč. To prostě pak hrozí průser.

Glacier Dome alpsky, Cho Oyu expedičně

» » Tys sjel Glacier Dome. Jaký jsi měl přitom pocity? Užíval sis to?
Ne. Člověk udělá 4 až 5 oblouků a pak odpočívá, musí se vydýchat,.. Já jsem měl nechci říct strach, ale takový zvláštní pocit .. Tam to bylo tenkrát těžší, než teď na Cho Oyu. Střídala se tam prašanová pole s úplně čistým ledem. Takže když člověk vyjel z toho prašanovýho pole na led, tak ho to vystřelilo, a když máš na zádech těžký batoh, tak to s tebou pěkně cvičí.
Letos jsem na vrcholu nebyl, ale sjel jsem Cho Oyu ze dvojky a co mi říkal Vladimír, ze druhého tábora do prvního se jednalo o nejtěžší úsek. Byly tam dost strmé prahy. Byl to vlastně takový prahovatý hřeben, který na obě strany sbíhal dolů na ledovec, kilometr na každou stranu, zhruba.
Ještě ke Glacier Domu, to o těch pocitech: Lezli jsme to nahoru alpským stylem, tři dny to trvalo, takže jsme byli dost utavený. To s sebou táhneš všechno na zádech.
» » Kolik tak máte na zádech?
Tady na Cho Oyu to bylo lepší, tady jsme stavěli tábory. Takže když jdeš nahoru a staví se teprve tábory, táhneš tak 15 kilo. Dolů do BC jedeš pak s prázdnou. Když už jsou výškový tábory postavený, neseš už si pak třeba jen péřovku, čelovku a nějaký jídlo. Stany a spacáky, to už tam všechno je.
Na Glacier Dome jsme táhli naopak všechno nahoru na zádech po celou dobu. Měli jsme stan, spacák, lyže na báglu, oblečení a tak. Takže to jsou minimálně 20-kilové batohy.
» » Tak proč to děláš, když samotný sjezd si neužiješ?
Potom, v bejskempu, máš zvláštní a strašně pěkný pocit. Samozřejmě, že člověk nějak prožívá i ten sjezd. Ale v ten moment, když jedeš dolů, tak se pekelně soustředíš. Až pak dole přijde "ten pocit". Když sundáš batoh, sundáš boty, kuchař ti dá nějaký jídlo, ty se najíš, .. pak teprv přijde. Je to pocit radosti, .. A jak to cítím na vrcholu? To jsem rád, že už nikam nemusím nahoru, :-).
» » Jak bys porovnal sestup horolezce z osmitisícovky a její sjezd na lyžích? Je to v něčem lepší, nebo naopak horší?
Když člověk dolů jde, jsou to mechanické pohyby. Pokud tam nejsou skalní prahy, slaňování a led, je to mechanická chůze a takovej vytrénovanej borec nad tím už nemusí přemýšlet. Kdežto když to sjíždíš, kolikrát je to ještě těžší, než to nahoru vyjít. Myslím po fyzické stránce. Takže ten člověk musí být daleko trénovanější. A co ses ještě ptala? Chtělas to srovnat, jako co je těžší, jestli skialpinismus nebo lezení?
» » Jo, co se týče sjezdu. Protože já bych si třeba řekla: "Jé, ten se má, ten to sjede, ten bude za chvilku dole!"
No, já si myslím, že to je svým způsobem bezpečnější, pokavad tam nejsou nějaký laviny atd. Protože člověk je kratší dobu vystavenej velký nadmořský výšce, sestup je daleko rychlejší. Tím pádem je to bezpečnější.
» » Ale je to fyzicky náročnější?
Já bych řekl, že jo. Když si představím, že jdu nahoru pěšky a dolů pěšky, nebo nahoru pěšky a dolů na lyžích, tak je to určitě náročnější s lyžema.
» » Aha, a je to kvůli tomu, že je neseš na zádech?
No, jedna věc je ta, že takové skialpinistické lyže mají samotné 5 kilo a ty je nahoru táhneš na zádech. Druhá věc je ta, že pohyb na lyžích je daleko náročnější, než chůze.

Kreslili jsme grafy

» » V jakých výškách jste měli postaveny výškové tábory?
Výškové tábory jsme měli tři. Základní tábor byl v 5600 metrech, C1, C2 a C3 byly postupně v 6400 m, 7100 a 7500 metrech.
» »Měli jste nějaký plán kdo kdy kam půjde?
Jo, měli jsme plán, dokonce jsme kreslili takový grafy, aby se nepotkalo moc lidí v nějakém výškovém táboře. To je běžná praxe, ona je to celkem složitá věc, kdo kam půjde a kdo kam co přinese.
» » Fungovalo vám to?
Ne! Ono se to vždycky roztrhá, protože někomu se udělá špatně, sestoupí dolů atd.
» » Byl tam s tím někdo nespokojený, neměli jste s rozvrhem nějaké problémy?
Ne, byli jsme velice dobrá parta, žádné problémy, teda výrazný, nebyly.
» » Kolik bylo na Cho Oyu výprav?
Celkem 22, to byla oficiální zpráva Nepálců. Ale já mám pocit, že jich tam bylo trochu míň. Ty komerční výpravy, co tam byly, tam ale přišly mnohem dřív než my, takže pak odešly týden nebo dva po našem příchodu do BC. Takže kopec se pak vyčistil. Zbyli jsme tam pak už jenom my, Španělé, Italové, Američani a Poláci.
» » Jaká byla nálada v BC? Družili jste?
Jako myslíš s ostatníma výpravama? No jasně, na to byl expert Venca :-) Různě jsme se navštěvovali, stýkali jsme se hodně s Italama, od kterejch jsem ti posílal ty mejly do novin, pak taky s Polákama, s Američanama tolik ne, oni měli ten svůj bejskemp od nás daleko.
» » Z Poláků tam byl kdo?
Ryszard Pawlowski (3krát vrchol Everestu; na Cho Oyu letos na podzim vystoupil 4.října - pozn.redakce). Vedl komerční výpravu na Cho Oyu klasickou cestou. Když jsme odjížděli, jeden Srb mu tam zahynul. Při sestupu z C3, mezi jedničkou a BC najednou přestal vládnout. Táhli ho deset hodin do bejsu, tam ho dali do komory (Gamow bag - přetlaková komora, používá se při výškové nemoci, pozn. redakce), on se zlepšil a se všemi komunikoval, ale pak najednou o dvě hodiny později zemřel na zástavu srdce. Přitom to byl chlap, kterej běhal maratony.

Na vrchol zamířila jako první jediná žena expedice

» » Měli jste tam jednu ženu.
Jo, Hanu Weingartlovou. Je jí asi 45 let, nevím to přesně, žije v Kanadě ve Winipegu. Je to bývalá úspěšná česká horolezkyně, bez problémů se aklimatizovala, postavila třetí výškový tábor s Dušanem. Dostala se až do výšky 8000 metrů, tam to musela otočit, protože jí začaly omrzat nohy. Ženský jsou na to asi háklivější, než chlapy. Jinak je to perfektní kamarádka, občas nám i něco uvařila, bylo to dobrý.
» » Zaujalo mě, že se do vrcholového útoku pustila jako první, čím to? Tolik chlapů ..
Když postavili s Dušanem trojku, Dušan se cítil unavený a sestoupil dolů, sám. Hana tam zůstala a domluvila se se čtyřmi šerpy z jiných expedic, že spolu druhý den zkusí jít na vrchol. Ale fučel obrovský vítr, tak šerpové nikam nechtěli jít. Takže se sbalila a šla dolů.
» » Do BC jste dorazili kdy?
15.září.
» » O vrchol jste se chtěli pokusit původně po 10.říjnu, ale nakonec jste se o něj pokoušeli dřív.
To bylo naplánovaný, ale lidi se na to cítili dřív, aklimatizace se zdála, že už je dobrá, tak proč ne?
» » Venca Pátek vylezl na vrchol 2.října, Vladimír Smrž s Honzou Kalouskem 5.října. Měli jste tedy ještě čas to zkusit i ostatní?
To jo, ale bylo nás tam dost lidí nemocných, nebo se na to prostě jen necítili. Miro Pelc měl opary a angínu, jednomu prasknul vřed, doktor nechtěl jít nahoru, aby se o ně mohl starat, mně bylo mizerně, ... no prostě už nebyl, kdo by tam lezl.
» »Před vámi sjeli Cho Oyu na lyžích jen dvě zahraniční výpravy?
No, ale to není úplně ověřená informace. Protože ty se špatně sháněly. Vycházel jsem při pátrání z polskýho průvodce, kde byly psaný dva sjezdy. Jestli jich bylo víc, to nevím a ani nemám, bohužel, kde to zjistit.

Cesta pod horu

» » Jak se vás dotkly záplavy?
Záplavy jsme viděli jen v Káthmándú. Ale po cestě byly odtrhy, kdy se utrhne kus svahu a s ním i kus silnice. S tím jsme se potýkali při přejezdu z Káthmándú do Kodari. Měli jsme na odvoz materiálu pronajatý autobus. To přijedeš k tomu odtrhu, musíš si najmout nosiče, no a pak jeden člověk musí být u autobusu, druhý u náklaďáku, který čeká za tím odtrhem, a musí se kontrolovat, aby se nic neztratilo během přenášení. Když se to všechno přeloží, zaplatí se nosičům a kus se popojede, než je další odtrh, a celý se to opakuje.
» » Jak náročná je role vedoucího?
Taková expedice se organizuje rok a půl dopředu, od sponzorů až po shánění materiálu. Ten materiál se do Nepálu musí nějak dopravit, posílá se cargem letecky, pak se v Nepálu musí vyzvednout, musí se zařídit víza, koupit jídlo, zařídit transport,.. V expedici by nemělo chybět nic od špendlíku až po stany. Na rozdíl od Glacier Domu před dvěma lety jsme teď měli patřičné kontakty, měli jsme seznamy jídla atd. Musíš si propočítat, kolik se sní během jednoho dne třeba v bejskempu, musíš odhadnout, kolik dní se stráví v bejskempu a kolik ve výškových táborech, aby to jídlo tomu odpovídalo, aby tam nebylo tohodle moc a tohodle málo.
» » Jak vám to vycházelo?
Perfektně. Měli jsme toho teda trochu víc, protože jsme tam původně chtěli být ještě o týden déle. Nadměrně jsme měli rýže a čočky, protože tam nikdo nechtěl jíst dalbat (rýže politá čočkovou omáčkou - pozn.redakce). Zbyla nám taky nějaká výšková strava, to se nedá jíst, to je na poblití. Toho nám teda zbylo hodně, to je fakt.
» » Setkali jste se s Davo Karničarem?
Jo, v Káthmándú. V jeho hotelu. Oni tam měli obrovský transparent na hotelu ještě než přijeli, to nešlo přehlédnout. Seznámili jsme se s ním přes Vencu Pátka, on se s nima zná a popíjel s nima.

Robin

» » No a jak se ti tam líbilo?
Hodně.
» » No tak teda co se ti tam líbilo nejvíc?
No ty hory přece.
» » ...
No dobře. Kromě těch hor jsem taky ještě rád, že se tam nikomu nic nestalo, osobně jsem byl zklamanej, že mi to nevyšlo, to se ale nedá nic dělat.
» » Ty ses dostal do jaké výšky?
Do druhýho tábora. Chtěli jsme jít s Vladimírem nahoru, ale mně bylo blbě, tak jsem raděj sestoupil, abych ho nebrzdil. Pak by se ještě musel starat o mě.
» » Bylo to těžké rozhodnutí, nebo tě bylo blbě tak, že ses rozhodl rychle?
Bylo to rychlý, protože jsem se pozvracel a brnělo mi celý tělo, takže jsem usoudil, že to je výšková nemoc a slyžoval jsem dolů. Tam se to teprve zlepšilo.
» » Litovals toho?
V tu chvíli ne, a pak už bych tam zase musel jít sám. Šel jsem pak ještě likvidovat první tábor a tam jsem málem nedolez.
» » Obvyklá otázka: co plánuješ příště?
To ještě nevím, protože nám došly nápady. Doteď jsme měli tenhle plán, sjet nějakou osmičku, aby se vyplnila nějaká mezera, která tady byla. Doma jsem teprve deset dní, měl jsem navíc nějaké zdravotní problémy, ale to už je dobrý. Teď mě lákal Honza příští rok na Pamír, .. Ono to taky dost závisí na penězích, tahle výprava stála dva a půl melounu (Kč), to se dává hrozně těžko do kupy. Na člověka to dělalo 250 tisíc, každý měl svého sponzora, záleželo na šikovnosti, jakou část byl schopen od sponzorů pokrýt.

Sponzoři: město Karlovy Vary, TJ Slovan Karlovy Vary, komise skialpinismu ČHS, Cargo Transport s.r.o., Kastos (izolace staveb), Hudy sport Karlovy Vary, Namche, Triop.

S Robinem Baumem rozmlouvala Jana Hanzlíková
--------------------------------
» » Glacier Dome (7202 m) je jeden z významných štítů 60 km dlouhého řetězce Annapúrna Himál v Nepálu.